Jedna báseň. Autoři čtou: Ondřej Krystyník

Ondřej Krystyník
Ondřej Krystyník, foto: ČT art – Hedvika Edie Ptáčková

Spirituální, u nás většinou křesťansky orientovaná poezie jako by zažívala v domácím prostředí renesanci, zejména v nejmladších básnických generacích. To potvrzuje i porota letošní Ceny Jiřího Ortena, která mluví o „různých pokusech o navázání na tradici spirituální lyriky“. Z přihlášených knih do nominací vyzdvihla Dům u Orobinců Ondřeje Krystyníka, kterážto sbírka se tak ocitá vedle již Literou oceněného románu Marka Torčíka Rozložíš paměť a sbírky Flavedo dalšího generačního druha, Vasiliose Chaleplise.

Kdo hledá, nenajde

Čtenáře Domu u Orobinců především překvapí, že prvotinu takového klasického střihu, plnou starobylých vazeb a archaismů lexikálních i gramatických (jektati) nebo i dávnověce působících novotvarů (báseň s názvem Sžvýklo), ale především vyzněním a náladou jakoby zakotvenou o sto let dříve, napsal tak mladý člověk. Lyrické já Ondřeje Krystyníka kromě toho působí moudře, což je vlastnost mládí odpíraná, cosi, co se – stejně jako v knize přítomný nadhled – získává zkušeností, tedy věkem.

Sečtělí možná budou pátrat v dávné školní četbě, jakého slavného básníka jim Krystyníkova tvorba připomíná. Protože „někoho“ připomíná dozajista. Budou hledat v paměti a dost možná i v knihovně, ale jednoho nenajdou. V autorovi jako by se mísil Seifert se Zahradníčkem, Reynkem, Palivcem, ale třeba i Halasem, určitě Vítem Slívou (který je jazykovým korektorem sbírky) a možná i s tím Ortenem. K tomu kousek starověké mramorovitosti, invenční rýmy jako třeba loni ptal – modlitba, občasné epanastrofy (ale mlčet, / mlčet možné není) a další figury, snad i parodicky zamýšlené, místy litaničnost, konfesijnost i vzývání, opakovaně modlitební, přímluvný či naléhavě prosebný ráz (Nesešívej, bože, moje rány, / nenechávej je srůst) a hned zase hravé povídačky, mélos střídá řečnictví. Po chvíli hledání čtenář pravděpodobně sezná, že Krystyník je – vší tou kombinací – jen jeden.

Grafická úprava knihy (a celé edice Mlat) je dílem dvojice Čumlivski & Horváth, repro: Větrné mlýny

Ondřej Krystyník: Dům U Orobinců

Větrné mlýny, Brno 2023, 60 stran, doporučená cena 137 korun.

Starosvětskost ladění jeho básní totiž často naruší jednak výrazná pointa (některé básně přetváří až v aforismy: „Vždycky platíš navíc za absenci Krista.“), jednak smysl pro humor a také zmíněný nadhled a schopnost zasmát se sám sobě: často je to smích přivolaný proto, aby se člověk nepoložil (Balím se do blázince, / to nejde napsat bez úšklebku.). Ty rozbíjejí potenciální patetičnost a vážnost, dávají vzniknout jedinečnému koktejlu efektů a dodávají těmito paradoxy básním přesvědčivost i působivost.

Básník sám s humorem, který ho neopouští, jakkoli vážně báseň vypadá, tvrdí, že napsal verše o jídle a Bohu: fascinující kombinace požitkářství s pokorou a vírou. „Dovolávám se zvířat a stěžuju si na doktory. To vše v mořeplaveckém rámování,“ interpretuje básník své texty ironicky. Obzvlášť ty o vaření jsou opravdu vtipné a hodí se k nim kontrastní obecná čeština (viz strofa z básně Otázka lovu a sběru):

Potřebuju však
ticho na vaření.
Přes to nejede
ani dvojitej rum,
ani plato pilulí.
Nechte mě krájet
a nechte mě míchat.

Nespisovné koncovky stojí v zrcadlové opozici třeba k zájmenu „již“ (jako školák před všetečnými rodiči, / již mu nalezli v batohu zapalovač) nebo přechodníkům (složíce) a přidávají sbírce na hravosti, podobně jako občasné veršovánky (velký brácha světloplacha, / se kterým se dobře tlachá) a celé básně ve verši vázaném, ba opakovaně i sonety klasického italského střihu či aktualizovaná rčení nebo fráze i aluze a citace (za práci jsou koláče; a když pak lítá peří, / tak z toho! / z toho je rodina!; hrab déle, a bude ti vyhrabáno; když oči nevidí, když uši neslyší, / když v dálce zdá se být, co bylo nejbližší).

Vzdušné hledání Boha

Básně Ondřeje Krystyníka mimo jiné ukazují, že spirituální poezie není nic zaprděného, že nadhled neznamená „humour“ ani shození věci, že „na tváři lehký smích“ lze udělat tak, aby nevznikl paskvil, nedůvěryhodnost nebo klišé, a že pokora a hledání Boha v sobě může mít, co bychom nečekali: lehkost a vzdušnost:

Co zatím s vědomím,
že tyto řádky vůbec
neměly být napsány?

Je mnoho možných odpovědí,
jen jedna ovšem léčivá:

vyčistit uši,
zchladit si čelo,
zatáhnout břicho
a napsat je znovu.

(z básně Druhý pokus)

A k té fúzi jídla a víry ve sbírce, v níž se pije z různorodých pohárů a ochutnává z cizích talířů a která začíná epilogem a končí prologem, rámujícím vytouženou cestu lodí za poslední horizont, nejlépe snad následující citaci:

… Ta pravá teologie,
teologie krev a mlíko, začíná až poté,
co padne gramatika na kámen.

Ondřej Krystyník Ondřej Krystyník, foto: ČT art / Hedvika Edie Ptáčková

Ondřej Krystyník (* 1993), básník. Narodil se v Mariánských Lázních. Vystudoval anglistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Verše publikoval v časopisech Host, Souvislosti, Weles, Partonyma, Tvar, Prostor. V roce 2017 účinkoval na festivalu českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka, o tři roky později se stal vítězem ceny publika na Drážďanské ceně lyriky (přeložila Kristina Kallert). Sbírka Dům u Orobinců  je jeho knižní básnickou prvotinou. Žije v Brně.

NATOČIL, STŘIH A POSTPRODUKCE: HEDVIKA EDIE PTÁČKOVÁ, ONDŘEJ MAZURA

Poznámka redakce: Rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou. U některých autorů/autorek se může stát, že při četbě změní některé slovo oproti tištěné podobě, z níž přebíráme text, který za čtoucím běží.

Související